Osvětim (Auschwitz Birkenau) – hrůzné svědectví z 2. světové války

Délka života vězňů ve vyhlazovacím táboře Auschwitz Birkenau byla 3 měsíce, jejich průměrná váha činila neskutečných 25–30 kg. Tato neúprosná fakta (sdělená průvodkyní) nám pomalu pronikala do mysli a my jsme si to – v našem blahobytu 21. století – nedokázali vůbec představit! Některé informa-ce o vyhlazovacích táborech jsme již znali, ale návštěva Osvětimi vše překonala, neboť jsme získali drsnou, reálnou zkušenost. Ale vraťme se na počátek dlouhé cesty.

Dne 21. dubna 2016 se studenti druhého a třetího ročníku naší školy vydali na exkurzi do polské Osvětimi, která byla největším nacistickým koncentračním a vyhlazovacím táborem. K jeho založení došlo na Himmlerův rozkaz (27. dubna 1940) v blízkosti polského městečka Oświęcim. V ranních hodinách jsme se sešli u vlakového nádraží, kde na nás čekal autobus, a vyrazili jsme k cíli naší cesty.

Dorazili jsme okolo 13. hodiny a ve chvíli, kdy jsme spatřili zdi Osvětimi, náš úsměv z tváří zmizel. První cíl naší exkurze byl tábor, jenž se vytvořil z bývalých kasáren, takzvaný Auschwitz I. Hned u vchodu nás rozdělili do dvou skupin a každé skupině byl přidělen jeden polský průvodce mluvící česky. Všichni jsme obdrželi sluchátka, z nichž jsme krásně slyšeli výklad průvodce. Nejdříve jsme se zastavili před branou, kde byl nápis „Arbeit macht frei“ v překladu „práce osvobozuje.“ Přeběhl nám obrovský mráz po zádech z pomyšlení na to, jak se museli cítit vězni tohoto tábora, když procházeli branou jako my, a co se zde odehrávalo.

Postupně jsme prošli všechny bloky, kde jsme viděli expozice z té děsivé doby, na zdech byly umístěny fotografie dospělých vězňů i dětí. V dalších blocích jsme spatřili kufry, brýle, protézy, osobní věci, různé masti a léky, jež patřily vězňům a byly jim po příchodu do tábora odebrány. Jedním z nejděsivějších bloků, hned po bloku, kde bylo ukázáno, v jakých podmínkách žili vězni, byl blok s dvěma tunami lidských vlasů, z nichž Němci dále tkali látku. Na závěr jsme procházeli místností s obrázky a údaji, kde jsme se dozvěděli, že průměrná váha vězňů činila 25-30 kg a délka života byla 3 měsíce. Poté, co jsme navštívili pomník (zeď, u které se popravovali vězni), jsme se přesunuli ke krematoriu a plynové komoře, kterou jsme si v naprostém tichu prošli. Spatřili jsme i šibenici, kde byl po skončení 2. světové války popraven velitel tábora Rudolf Höss.

Naše další a zároveň poslední zastávka směřovala do tábora Auschwitz-Birkenau II. Nejprve jsme spatřili příjezdové koleje, kudy přiváželi nebohé vězně. Vydali jsme se po „cestě smrti“ až k pomníku a zbytkům trosek po krematoriích, která Němci stihli zničit a zahladili tak alespoň nějaké stopy po zrůdnostech, jež zde páchali. Nakonec jsme si znovu vyslechli, v jakých strašných podmínkách, mezi krysami a výkaly, zde byli lidé nuceni žít a umírat.

Na závěr jsme vylezli na hlídkovou věž, kde jsme si naposledy prohlédli celý tábor z jiné perspektivy, a s kamenným výrazem jsme vyrazili zpátky k domovu.

Linh Zdarsová, Veronika Černá, Zuzka Prášková, 3.A


www.kraj-jihocesky.cz www.auritus.cz www.unium.cz www.tabor.cz www.csicr.cz www.naerasmusplus.cz
www.msmt.cz www.nuov.cz www.infoabsolvent.cz www.primat.cz www.novamaturita.cz  
www.vejska.cz www.mladiinfo.cz